Cestopis Bali 2017

Cestujeme přes Asii a oceán

China Airlines nás přepravila z Vídně do čínského Taipei Airbusem 350. Cesta probíhala v poklidu a bez turbulencí, většina pasažérů byla asijského původu, hlavně z Číny. Zpočátku jsme měli tendenci se promenádovat po letadle, vykukovat z okýnek a vykládat si, letuška nás upozornila na to, že drtivá většina pasažérů má noc a že je lepší se zklidnit, zatáhnout rolety a přizpůsobit se čínskému režimu. V opěradlech před sebou jsme měli obrazovky, kde bylo možné zobrazit aktuální polohu letu (letadlo jsme očima tlačili k cíli) nebo hry a filmy. Z her u mne zvítězil nesmrtelný Tetris, který jsem dotáhl až na skóre cca 28 tisíc, kdy už mi rychlost padajících kostiček přišla nehratelná. Nevím, jak toho dosáhli, ale čínští přátelé měli top výsledky přes 200 tisíc :-). Z filmů nás oslovil film Passengers, doporučujeme.

Mezizastávka v Taipei v časných ranních hodinách byl deštivá a poměrně chladná. Poněkud ponurou atmosféru letiště dotvářely pozavírané obchody, bufety a restaurace. Jedna jídelna otevřeno měla, ochutnali jsme pravou čínskou nudlovou polévku. Po zaplacení nám obsluha vydala něco jako malé UFO, které blikalo a spalo. V momentě, kdy byly polévky připraveny, UFO se probralo, začalo divočeji blikat, vrnět a jezdit po stole. Zábava pro malé i velké.

Z Taipei nabíráme směr Bali, přistáváme na letišti Ngurah Rai u města Denpasar.

Konečně na Bali !

Naše tělíčka, zvyklá na docela chladné počasí (u nás cca 10 st Celsia), byla po příletu vystavená docela velkému teplotnímu šoku (přechod na cca 26 st Celsia). V letištní hale se z nás všech stali milionáři… Ten pocit, mít pár šupek a za to dostanete milióny. Za 1 EUR dostanete 13 600 Indonéských Rupií. Po chvilce otálení v letištní hale se našich vozíků s kufry sami chopili pomahači, kteří se následně dožadovali bakšiše… Příjemné na celém následném pobytu bylo, že nikdo další nás o bakšiš nežádal.

Přijíždí náš domluvený minibus, který nás veze z jihu na sever přes balijské pohoří. Je tma a tak nám krásy přírody Bali zatím zůstávají skryty. Po 33 hodinách na cestách přijíždíme do našeho nového domova, Vila Lovina Beach u městečka Dencarik.

K vodopádům Sekumpul a chrámu Pura Beji

Dnešní program máme docela nabitý. Nejprve navštívíme tradiční tržnici, cestou k vodopádům Sekumpul zažijeme sklizeň rýže a odpoledne ještě stihneme nádherně vyzdobený hinduistický chrám Pura Beji Sangsit.

Díky našemu místnímu průvodci jsme našli odvahu do tržnice vstoupit a vychutnat si tu zvláštní atmosféru stísněných a tmavých prostor, prostoupených nejrůznějšími pachy a zvuky. Prodává se tady opravdu všechno – od náhradních dílů na staré mobily, článků ke kovovým páskům hodinek, koření, vonných tyčinek, obětí na ceremonie, zeleniny, ovoce až po čerstvé maso pohozené přímo na pultě. Jedním z nejvýraznějších zážitků bylo placení masa, kdy kupující pokládal bankovky přímo na maso, které leželo volně na desce stolu. Někdo si kuřátko holt koupí i s otištěnou bankovkou 🙂

Ruční sklizeň rýže

Po cestě k vodopádům zastavujeme u políčka, na kterém zrovna místní sklízí rýži. Useknout, ve svazcích přinést, ručně na desce vytlouct zrníčka. Bez jakékoli mechanizace, všechno ručně. Ale všechny dámy a jeden muž vypadali spokojeně, nejspíš by jim ta mechanizace ani nepřišla vhod…

Výstup na aktivní sopku Batur

Brzo ráno jsme zahájili výstup na sopku Batur, abychom stihli východ slunce sledovat už z jejího vrcholu. Vrchol ve výšce 1717 m se dá zdolat svižnějším tempem za cca 2 hodiny. Hlavně pod vrcholem se leze přes balvany a po šotolině. Kvalitní sportovní obuv je nezbytná. Odměnou za ranní vstávání (z ubytování jsme vyráželi ve 2:00) nám byl nádherný východ slunce a velice dobrá viditelnost, podle průvodce ne úplně obvyklá. Sopka je stále aktivní, naposledy bouchla v roce 1963. Od roku 1800 vybuchla Gunung Batur více než dvacetkrát. Na vrcholu jsme dostali na snídani vajíčka uvařená v páře z kráteru a sendvič s teplým banánem uvnitř. Pokud se nechcete o nic starat, běžte na adresu ubudsunrisetrekking.com a všechno si domluvíte s nimi.

Gili Meno

Na doporučení přátel se vydáváme za relaxací, nádherným mořem a šnorchlováním na ostrůvek Gili Meno. Jedná se o poměrně spontánní nápad, ale trajekt i ubytování úspěšně rezervujeme den předem, mají i pro naši dvanáctihlavou skupinu volno. Uff… Vyjíždíme z přístaviště Amed na východě ostrova Bali. Rychlolodí jsme za cca hodinu plavby na ostrově Trawangan, odsud menší bárkou plujeme na „náš“ sousední Gili Meno.

Hned po příjezdu hurá na pláž s jemným bílým pískem a křišťálově čistou vodou! Při šnorchlování nás čeká krásný zážitek – setkání s obrovskou podmořskou želvou. Na korály moc nemáme štěstí, ale je tady spousta různě velkých barevných rybiček.

Odpoledne procházíme celý ostrov a hledáme další pláže na šnorchlování, ale zjišťujeme, že na té první se nám líbilo nejvíc. Večer popíjíme míchané nápoje v exotickém Karma Baru. Přenocujeme v bungalovech Jepun, které mají tvar jakýchsi skořápek, úžasně zasazených do přírody.

Džunglí k Twin Lakes, kanoí přes Tamblingan

Dnes nás čeká výprava za klidem, do přírody, mimo civilizaci. Přijíždíme na stanoviště Bali Twin Lake Trekking Point a s průvodcem se vydáváme na stezku džunglí. Průvodce nám nabízí krátkou odbočku do osady, kde žijí místní lidé. Pokračujeme v cestě a po přibližně hodině a půl jsme u jezera Tamblingan. U jezera nádherná epizodka z života místních. Na kanoi leží dcera, maminka pádluje a zpívá dcerce písničku. Dojetím mám slzy v očích. Nádherné splynutí s přírodou. Na ručně zhotovené kanoi plujeme přes jezero, nad náma jsou mraky plné vody a občas vykoukne sluníčko, dokonalá strava pro moji zrcadlovku.

Ještě pár zajímavostí o Bali…

Výměna peněz

Často se píše, že vám hrozí nebezpečí „oškubání“. My máme velmi dobrou zkušenost. Peníze jsme měnili hned na letišti za dohledu cca 6 ti kamer, takže hodně oficiálně a s úsměvem. Jednoduchá metoda pro přepočet je tato… 100 000 Rupií – odděláme tři nuly, vynásobíme dvěma = 200Kč. Do přepočtu se rychle dostanete.

Doprava

Národním dopravním prostředkem je motorka, nejčastěji Honda 125 Vario a podobné japonské kousky. Jezdí tady všichni, malí, velcí, ženy, muži, celé rodiny. Není vyjímkou vidět na motorce třeba dvě slečny ve věku 12 let. Půjčovné motorky si může dovolit každý, jen si uvědomte, že se jezdí vlevo a také podle citu, nikoli jen podle značek nebo semaforů.

Obchody

Mají otevřeno dlouho do noci. Naprostá většina obchodů je na naše poměry dost omšelá, ale to patří k místnímu koloritu a zvyknete si brzo.

Zvířata

Po ulicích se volně potulují psi a kočky. Kočky mají krátký ocas – nebojte, není useknutý, mají to tak od přírody. Na spoustě míst potkáte milé, ale docela drzé opice, doporučujeme je nehladit nebo se jich nedotýkat, mohli by se naštvat a nepříjemně vás škrábnout.

Lidé

Obyvatelé ostrova jsou neskutečně milí a usměvaví. Zřídka narazíte na „pomocníky“, kteří by pro vás udělali nějakou drobnost za bakšiš. Ve srovnání například s Egyptem nebo Tureckem tady bakšišáci prakticky neexistují. Pokud budete někde na pláži, nejspíš vás budou hojně navštěvovat prodejci oblečení, šátků, padělaných hodinek, náramků. Pro začátek vystřelí závratnou cenu, kterou v pohodě stáhnete třeba na třetinu. Pak jedete například do obrovského obchodu se suvenýry Krisna a zjistíte, že i ty usmlouvané ceny jsou o hodně vyšší než které jsou v obchodě 🙂

Pokud někomu sdělíte, že jste z České Republiky, většinou se setkáte s širokým úsměvem a slovy jako „Čeko, aj nou…“.

Bali je nádherná země, pořád je v ní co objevovat, lidé jsou neskutečně milí a přátelští. Pro nás evropany je návštěva Bali v mnoha ohledech jako návštěva jiného světa. Krásného světa.